Blog nejen o výkladu karet

Velký pátek

Opět se v parlamentu jednalo. A došlo se k závěru, že bychom se měli připojit k Německu, Itálii, Slovensku, Rakousku a mít také Velký pátek jako další svátek. K nynějším třinácti by měl přibýt další. Velký pátek. Takže mám tomu rozumět tak, že přibude věřících do kostelů a chrámů, kde se touto dobou čtou pašije a chrámem zní přímluvy za celý svět. Podle evangelia odpoledne ve tři hodiny zemřel Ježíš na kříži, a proto se přibližně v tuto dobu věřící scházejí ke zvláštní bohoslužbě. Přednášejí se modlitby za velké bolesti celého světa.

Ne že bych nebyla přívržencem svátků a jiného pracovního volna, ale to mě nesedí k českému vztahu ke křesťanství. Pokud budu vycházet ze statistiky, tak Češi patří k největším neznabohům v Evropě. Vládne u nás ateismus a bezvěrectví. Celkem 34,5 % obyvatel (včetně dětí) se k žádné víře nehlásí. Opravdu nejsme národem se zástupy věřících. Proč se chceme rovnat zrovna v této oblasti těm jiným evropským zemím? Proč to není třeba výše minimální mzdy, že bychom se chtěli alespoň přiblížit třeba Německu… Opět můj pragmatismus.

Ale vůbec nejhezčí byla poznámka komunistického poslance.

„Velký pátek je zbytečný svátek, který se týká pouze křesťanů v našem státě.“

Takže navrhuji, aby se komunistům odepřely svátky Vánoc a také Velikonoce. Proč by měli zrovna oni slavit narození a ukřižování Krista? Za komunismu se chodilo tajně do kostela, aby nikdo neprovokoval představitele ÚV (pro dříve narozené Ústřední výbor komunistické strany Československa). A dnes se o Vánocích i Velikonocích opíjí všichni. Bez ohledu na vyznání.

Zrovna tyto svátky vůbec u mnohých neplní poslání zklidnění duše, vlastní přemítání a ztišení. Bez ohledu jestli někdo ctí Boha nebo ne. Takže komunisté, užijte si posledních Vánoc. Zůstane vám jen 1. Máj! A Kristovo vzkříšení a radostné Gloria nechejte těm, kteří to tak cítí.

Úplněk ve lvu

Včera byl úplněk ve znamení lva. Máme myslet na to, abychom si přivolali partnera do svého života, přivolali úspěch v práci nebo práci novou a udělali si rituál na svou krásu. Když jsem se dívala na ten kulatý pomeranč z balkonu, tak jsem měla pocit, že mě něco silně přitahuje. Měsíc svítil jako stovka žárovka. Napadlo mě, že se pan malíř Hajný díval občas také tím směrem, aby dostal to zajímavé světlo do svých obrazů. Měsíc byl vidět díky slunnému počasí, které včera bylo. Když jsem ráno otevřela okno, tak jsem probudila některé mouchy ze spánku. Dýchlo na mě letos poprvé jaro. Tak mě napadá, jak vlastně jaro dýchá? Dělá to tak nenápadně. Letmo laská prvními teplými slunečními paprsky a vzduch je plný něčeho nepopsatelného. Jsou to směsi vůní a já cítím vždy vůni narcisů, frézií a jarní odpočaté půdy. Bylo takové teplo, že malé děti odmítaly svým matkám zimní čepice na hlavách. Moje dcera, když byla malá, tak už si tajně v takové dny oblékala tričko a kraťasy. Vždy jsem jí musela vysvětlovat, že jaro je zrádné. Vysvětlete však malému dítěti pojem zrádné počasí.

Líbil se mně pohled do tváří lidí. Už nevypadali tak utahaně a unaveně.

Líbilo se mně slunce, které dnes i hřálo.

Líbilo se mně, že bylo dnes dlouho světlo.

Líbil se mně také nápad pana Fily (jestevetsikritik), kdy uvedl cenu předplatné svého webu na sto let. No, není to krásně optimistická myšlenka v tyto dny předjaří?

Pýcha a hrdost

Pýcha a hrdost

Maruška mně povídala o kázání, které si vyslechla v kostele. Kázání bylo na téma pýcha a hrdost.

„Víš, bylo to velmi zajímavé, jak pan farář vysvětloval rozdíl mezi dvěma slovy," sdělila mně Maruška.

„A jaký je podstatný rozdíl mezi těmi slovy?" ptala jsem se já.

„Pýcha je nadmutost, namyšlenost. Hrdost je být hrdý sám na sebe, na své schopnosti," vysvětlila mně.

Má pravdu Maruška a samozřejmě kněz také. Pýcha to nadhodnocení vlastní hodnoty, naplněné vlastními domněnkami o sobě samém, jak jsem to člověk úžasný a bezchybný, často nás doprovází cestou životem ať z naší strany nebo ze strany svého okolí. Pýcha je prvním ze sedmi hříchů, prapůvod všeho zla. Pýcha je také chorobný stav duše. Je to jakýsi druh nadřazenosti třeba kvůli kráse, bohatství, postavení, nadání.

Dočetla jsem se, že hrdost je neutrálně zabarvené synonymum ke slovu pýcha. Je spojována s významem slov ctižádostivost, důstojnost. S tím souhlasím. Protože člověk by měl být na sebe hrdý, když si uvědomí, co zvládl, co dokázal díky své ctižádostivosti. Bez ní by nebylo asi nic. A také bez víry by nebylo nic. Víry v sebe, víry v dobro a víry v život.

Až budeme stát frontu v předpeklí s pytlem plným svých hříchů, tak třeba si vzpomeneme, jestli jsme někdy cítili pýchu a nadmutost. Hrdost ta stojí o level výše. Hrdosti té se musíme mnohdy učit. Uvědomovat si sami sebe, své lidské hodnoty, své schopnosti. Ale pýchy té mrchy proradné se zkusme zbavit dokut jsme tady!

Kontakt

Mgr. Ivana Ekartová, Vsetín
Telefon: 605 424 893
Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Blog

Úplněk v Beranu

10. říjen 2022 /
Beran je ohnivé znamení. Končí nám období zmatků, komplikací a štěstí bude přát odvážným začátkům. Máme se zamyslet nad svými potřebami. Jakou pozornost věnuji sobě? Opravdu...
Číst dál ...

Novoroční přání

2. leden 2022 /
Stojíme na startu nového roku. Rekapitulujeme ten předešlý. Vzpomínáme, co jsme prožili, neučinili, na co jsme zapomněli, čemu jsme se vůbec nevěnovali nebo naopak věnovali. Přeji...
Číst dál ...

17. listopad z jiné strany

28. listopad 2019 /
Jsem Husákovo dítě. Nemyslím tím, že přímo Gustava. Prostě si mě rodiče přáli i bez vidiny dětských přídavků. Vymoženosti tehdejší doby, sociální výdobytek socialistické...
Číst dál ...

Archiv blogu