Kontakt pro vykládání karet

Mám ráda vůni čerstvě posečené trávy. Ta vůně v sobě skrývá naději, že přichází teplo, dny plné slunce a dlouhé večery. Také mám ráda, když mám právě umyté vlasy. Mám ráda svou rodinu, sebe, dýňovou polévku, italskou módu, francouzské víno, chytré muže a Vánoce. To a neznamená, že za ním už nic není. Pro tuto chvíli se mně zdálo, že toho je dostatek.

Nemám ráda lečo. Připadá mně to takové „rozplizlé“ jídlo, divné konzistence. Ale měla jsem možnost okusit i lečo, které mně chutnalo. Nebylo v něm vajíčko, které právě způsobí tu divnou konzistenci. Nemám ráda reklamy. Většinou jsou lživé. Třeba aktimel – takové to kyselé mléko, do kterého se vejdou vitamíny, vláknina a snad i hormony štěstí….

Malá lahvička plná velkých překvapení. Blbost. Vždy, když tu reklamu vidím a ona se stále zdokonaluje, tak si vzpomenu na výsledky výzkumů, které dělali zaručeně odborníci, kteří přišli na to, že v tom slavném mléce nic takového není. Navíc zkoumaný vzorek nebyl dostatečně validní, takže to celé postrádá smysl. Aspoň pro mě. Jednoduše stačí obyčejná ,,kyška“, jak říkáme my na Valašsku a účel to splní. Nemám ráda, hloupé a arogantní lidi, líné a málo činorodé muže a také nemám ráda to naše „češství“. Zkrátka naši českou povahu, která je natolik zdegenerovaná všemi režimy, že si mnohdy kladu otázku, jestli nás – jako národ někdy čeká změna k lepšímu. Myslím těch našich povah. Výraz švějkovina jsem si vysvětlovala jistou dobu po svém, myslela jsme si především, že je to smysl pro humor. Omyl. Ve zkratce řečeno jsme ochotni hrát karty i s nepřítelem a ještě si myslet, že jsme to dobře vymysleli. V tom výrazu je zakomponováno všechno. Třeba i neochota pro nebo za něco bojovat. Chceme splývat s davem, plout pěkně kolektivně, hromadně a tvářit se, že se nepotřebujeme ani nadechnout.

To je opravdu z mého pohledu k závidění. Závidím tu pštrosí povahu, ochotu spolupracovat na každém nesmyslu (dnes bych použila slovo projekt – tolik módní a frekventované) a schopnost splývat. Vím, že mně není dáno splývat.

Právě jsem si vzpomněla, co mám ještě moc ráda. Lesklou, klidnou i rozbouřenou modravou hladinu toho slaného zázraku jménem moře.