Blog nejen o výkladu karet

Úplněk v Beranu

Beran je ohnivé znamení. Končí nám období zmatků, komplikací a štěstí bude přát odvážným začátkům. Máme se zamyslet nad svými potřebami. Jakou pozornost věnuji sobě? Opravdu záludná otázka. Jaká odpověď vás napadne? Odpovíte si po pravdě?

Zřejmě jsem se touto otázkou zaobírala natolik, že jsem měla dnes v noci sen. Sen byl tak silný, že když jsem se ráno probudila, tak jsem byla smutná z toho, že tomu tak (už) není. Podvědomí pracovalo za mě. Dalo mně odpověď na otázku, na kterou jsem si po pravdě neodpovídala. Na to jsem však přišla až při ranním vstávání.

Nejtěžší je sebehodnocení. Hned po ránu jsem udělala něco pro sebe. Zacvičila si a vyšla na balkón, abych přivítala nový den. Je potřeba dělat si drobné radosti. Pomalinku se rozpouštěly mé smutné snové emoce. Uvědomila jsem si, jak je potřebné dělat věci, které cítíme, toužíme po nich právě v těch vzácných okamžicích. Bez výčitek, bez přemýšlení se slovním spojením „co když“, s příchutí neopakovatelného.

 

Novoroční přání

Stojíme na startu nového roku. Rekapitulujeme ten předešlý. Vzpomínáme, co jsme prožili, neučinili, na co jsme zapomněli, čemu jsme se vůbec nevěnovali nebo naopak věnovali.

Přeji všem, ať je rok nastávající vlídný, příjemný naplněný pevným zdravím, láskou a harmonií. Ať každý čin je spravedlivý, každá práce nás baví a každá cesta zakončená cílem zaslouženým.

Věřím, že se budeme setkávat a budeme si mít co povědět.

Předsevzetí si žádná nedávám.

Mám vyložených 12 karet na každý měsíc jednu. Bude to zajímavý rok. Rok změn. Jsem zvědavá, natěšená, pokorná. Mám také jisté obavy, ale ty už patří jaksi k daným situacím.

Těším se na vás.

Ať se vám daří!

 

17. listopad z jiné strany

Jsem Husákovo dítě. Nemyslím tím, že přímo Gustava. Prostě si mě rodiče přáli i bez vidiny dětských přídavků. Vymoženosti tehdejší doby, sociální výdobytek socialistické doby.

Ze všech médií se na mě hrnou informace, vzpomínkové akce na listopad sedmnáctého. Nevidím v tom nic zlého. Právě naopak. Historii je třeba si připomínat a pravdivě reprodukovat. Ne tak, jak jsem to zažila já. Vítězný únor, první výstřel z Aurory, Lidové milice – obrana pracujícího lidu, proletáři všech zemí spojte se! O čem to mluví, ptala by se možná dnešní generace. Při troše snahy by si to vyguglili….

V celé té informační lavině si uvědomuji zásadní věc. Jsem o třicet let starší. Všimli jste si, že jsem číslo raději slovně vypsala! Úplně se bojím napsat tu číslici.

Vidím sebe, jak nepolíbená životními zkouškami mířím na náměstí. Na to naše malé. Praha pro nás tehdy byla nedosažitelná, vzdálená, to velké město. Tak jsem to cítila i s ostatními evropskými městy. Dnes? Nic není nemožné. Je libo karneval v Benátkách? Vídeňský řízek ve Vídni? Marienplatz v Mnichově? Slunit se na Costa Brava v Barceloně? Stačí jeden klik myší a jdete svému cíli v ústrety.

Bylo velké chladno a první sněhové vločky po přistání na mé tváři okamžitě měnily skupenství. Koupila jsem si tehdy vlněný kabát v oddělení obchodního domu Luxus. Stál mě celou výplatu, plných 1500 korun československých. Vůbec mně nedošlo, z čeho budu celý měsíc žít. Měsíc bez jídla a pití jsem si nepřipouštěla, bydlela jsem přece u rodičů. Hlava v oblacích, půl roku po maturitě, svět u nohou, život před sebou. Asi tak nějak bych to shrnula.

Ani se nechci otáčet za tím, co všechno bylo, co se pro mě nachystalo, abych prožila. Bůh dal člověku oči dopředu, aby se díval do budoucnosti, kdyby tak nechtěl učinit, člověk by je měl vzadu. Tak nějak zní moudro.

Nutí mě to sama sebe se ptát, co bych udělala jinak ve svém životě, kdybych měla možnost to změnit ? Nejvíce ze všeho si připadám okradena. Okradena o možnost v mládí cestovat, poznávat, učit se cizím jazykům. Cestovat jsme mohli pouze do spřátelených zemí a cizí jazyk v podobě azbuky nám byl vštěpován od čtvrté třídy. Motivace naučit se slušně němčinu či angličtinu nulová. Takže bych byla pilnější studentka angličtiny nebo francouzštiny. Šprtala bych se slovíčka, abych dnes rozuměla novotvarům češtiny, která se anglifikuje. Abych se domluvila v Řecku v půjčovně aut nebo si dokázala objednat jídlo v Londýnské restauraci. Ale zase umím číst azbuku. No paráda. C´est la vie!

 

Nový make up

Děsně jsme se na sebe těšily. Že se uvidíme, uslyšíme, probereme vše potřebné. Tři kamarádky. Tři ženy, matky, milenky.

Já zvědavá, jak se které daří, Hanka přišla se synkem, protože muž se vracel z cest, Vendulka vypadala skvěle. Tuto skutečnost jsem nezaznamenala pouze já.

,,Vendulko, ty máš nový make up, co je to za číslo?“, zeptala bezelstně Hanka.

Její bezprostřednost a upřímnost v jednom mě pobavily.

Protože jsem měla náskok v informacích, tak jsem se rozesmála. Ano, jde to znát. Jiskra v očích, spokojený výraz, krásné vlasy a nevím co ještě všechno.

,,Proč se smějete?“, nechápala Hanka.

,,Ty máš chlapa, milence!“, odhalila kousek tajemství Hanka.

,,Muž číslo 2 je ten make up“, snažila jsem se o vtip.

Muž číslo jedna je ten doma, číslo 2 proto, že je druhý ovšem jednička ve všem ostatním. Aktuálně nejvíce v miliskování. Při popisu sexuálních aktivit a počtu orgasmů slovy šest za noc se nám tajil dech. Úžasné! Bomba! Krásné! Byly jsme schopné pouze těchto přídavných jmen. S obdivem a údivem jsme hltaly každé slovo a dožadovaly se přesnějšího popisu nového make upu. Jeho aplikace, stáří, sehnání a nevím čeho ještě.

Hanka Vendulku plně chápala, protože z aplikace nového make upu má příjemné vzpomínky a synka.

Hrozně jsme se nasmály, a když jsme se rozcházely, tak mě bolela pusa od smíchu. Děkuji milé ženy, bylo to vtipné, veselé, výživné a velmi poučné setkání. Vendulko, ať ti očka vydrží dlouho jiskřit!

 

Moje láska

Zřejmě nikdy mě neopustí touha opěvovat moře. Jsem posedlá vymýšlením přívlastků, které jsou pro něj charakteristické. Vždy si říkám, jestli už košatá čeština nemá nějaký nový. Je to spíše o mé fantazii. Fantazie se musí krmit, jako vše ostatní. Jako rybičky v akváriu nebo vlastní hladová břicha.

Za zády slyším JEHO šplouchání. Napadá mě myšlenka, kolik mám ještě času, než mně začne omývat chodidla a jeho slanou chuť ochutná moje osuška.

Protože jsem už pěkně zlenivěla, ani mě nenapadne, abych se posunula kousek výš. Dál od NĚJ.

Chci mu být nablízku. Ukázat, jak jsem s NÍM propojená.

Mé myšlenky přirovnávám k moři. Příliv – odliv. Moře myšlenek.

Myšlenky nemají vůni. ONO ji má.

Každý den si s NÍM vychutnávám, užívám, i když vím, že jsme si nablízku jen dočasně.

Při loučení se s NÍM objímám.

Budu se na TEBE těšit!

 

 

 

Kontakt

Mgr. Ivana Ekartová, Vsetín
Email: ivanat@centrum.cz
Telefon: 605 424 893

Blog

Úplněk v Beranu

10. říjen 2022 /
Beran je ohnivé znamení. Končí nám období zmatků, komplikací a štěstí bude přát odvážným začátkům. Máme se zamyslet nad svými potřebami. Jakou pozornost věnuji sobě? Opravdu...
Číst dál ...

Novoroční přání

2. leden 2022 /
Stojíme na startu nového roku. Rekapitulujeme ten předešlý. Vzpomínáme, co jsme prožili, neučinili, na co jsme zapomněli, čemu jsme se vůbec nevěnovali nebo naopak věnovali. Přeji...
Číst dál ...

17. listopad z jiné strany

28. listopad 2019 /
Jsem Husákovo dítě. Nemyslím tím, že přímo Gustava. Prostě si mě rodiče přáli i bez vidiny dětských přídavků. Vymoženosti tehdejší doby, sociální výdobytek socialistické...
Číst dál ...

Archiv blogu